Airedalský teriér

Historie

Airedalský teriér nepatří mezi stará plemena, která pochází například až z pravěku. Toto mladé plemeno vyšlechtily chovatelé cílevědomým šlechtěním. První zastánci této rasy se narodili až někdy začátkem 19 století, jednalo se o křížence vydrara (lovecké plemeno v anglickém názvu otterhound) a s dnes už vyhynulým černo-tříslovým teriérem, dále je také velmi pravděpodobné, že při šlechtění byly použité i jiné rasy, třeba kolie, irský teriér, bulteriér nebo také gordonsetr.  Snahou chovatelů bylo vyšlechtit všestranného loveckého psa, což se jim bezpochyby podařilo.

Na začátku nebylo plemeno airdalského teriéra moc oblíbené. Až v myslivosti se pro něj našlo místo, stal se nenahraditelným pomocníkem při lovu vyder, lišek nebo jezevců, občas se také využíval jako honič (pro lov srn, jelenů…), někde zastával také funkci pasteveckého psa.

Koncem 19. století zažívalo plemeno airedalského teriéra největší rozkvět. Na přelomu 19. a 20. století vznikl vůbec první klub chovatelů airedalských teriérů.

Vzhled

Airedalského teriéra nejlépe vystihuje takzvaný kvadratický formát. Kohoutkový standart je mezi 56 a 61 centimetry, tím se svojí výškou řadí do středně vysokých plemen. Pohybuje se s lehkostí a elegancí. Uši jsou ve tvaru V, hlava je proporcionálně velká a bez vrásek s oči, které mají tmavou barvu a jejich pohled je typickým pro teriéra. Preferuje se skus nůžkový, před skusem klešťovým. Má také rovné končetiny, které jsou zakončeny zakulacenými tlapkami. Ocas bylo dříve zvykem kupírovat, ale dnes už je kopírovaní protizákonné. Někdy bývají ocasy zakroucené, což je proti nynějšímu standartu.

U Airedalského teriéra je vcelku malé riziko genetických onemocnění, neboť se řadí do plemen, které nejsou příliš náchylné na genetické choroby. Bohužel, občas se to také stane, nejčastěji vyskytujícími se genetickými chorobami u airedalského teriéra jsou například: nadměrně vyvinuté nadočnicové oblouky, zákal rohovky nebo třeba dysplazie kloubů, která postihuje všechna plemena většího vzrůstu.

Využití

Prvotně byl vyšlechtěn jako lovecké plemeno, ale kvůli své výšce se nyní pro lov v České republice téměř nevyužívá. Dnes je nejčastější využití u policie, díky svému skvělému čichu

Povaha

Jako většina plemen potřebuje hodně pohybu, proto by si ho měli zvolit lidé, kteří jsou sportovně založení a udělají si na psa čas. Podobně jako třeba foxteriér je to pes inteligentní, zvědavý, přátelský a dalo by se i říci, že je to rodinný typ. Nedá se nacvičit drilem, jako nepříklad německý ovčák, výcvik musí být krátký, intenzivní a hlavně pozitivně založený. Je také dobré cvičit formou hry, rozhodně není vhodné hromadné cvičení. Díky svému vynikajícímu čichu může být cvičen jako záchranářský pes.