Bígl

Historie

Bígl je mezinárodně uznávané plemeno, které je v šesté skupině pod číslem 161. Patří mezi velmi stará plemena, pochází nejspíš někde ze starověkého Řecka. Bígl je lovecký pes, někdy nazývaný jako tzv. honič, nejčastěji se používal při honu na zajíce o čemž se dokonce zmiňují i dochované zápisy ze starověkého Řecka, ze zápisků je také zřejmé, že se jedná o přímého předchůdce dnešního plemene bígla. Byl všeobecně oblíbeným loveckým psem, i co se týče královských rodin, které si bígla oblíbili. Už od začátku byl bígl používán ke tzv. lovu ve svorkách, neboť se snáší dobře s jinými psy a patří k méně dominantním plemenům. I přes svoje úžasné lovecké schopnosti a skvělou vlídnou povahu, je bohužel často používán k pokusům. Jako u většiny plemen začal jeho organizovaný plemenný vývoj až koncem 20. století. První chovnou stanici založil klub anglických chovatelů roku 1890, o pár let později se toto plemeno dostalo do Ameriky, k nám do našeho území české a slovenské republiky se bígl dostal až v roce 1965.

Vzhled

Bígl se svojí výškou (mezi 33 a 44 centimetry) řadí mezi plemena střední. Jeho hmotnost by se měla pohybovat v rozmezí od 8 do 14 kilogramů. Má silnou hlavu bez vrásek, nos černé barvy, výjimkou může být světle zbarvený bígl u kterého je světlejší nos v rámci plemenného standartu. Bígl má také velké oči, které mohou mít buď tmavohnědou nebo přímo oříškovou barvu. Důležité je, aby tělo mělo velký mohutný hrudník, což se mimo jiné hodnotí na výstavách. Bígl má krátkou, zato hustou srst, barva může být jakákoliv (s výjimkou pecenově hnědé). Nejčastěji jsou k vidění bíglové dvojbarevní nebo trojbarevní.

Povaha

Jakožto honácký pes, bígl překypuje energii, proto by si ho měly pořizovat pouze rodiny sportovně založené, které mu mohou věnovat dostatek času. Bígl je neustále “optimisticky” naladěný a pustí se s Vámi do každé akce, které budete chtít. Má také velmi vysoké sebevědomí s dobře vyrovnanou povahou. Agresivita by se u bígla neměla objevit v žádném případě, agresivní jedinci jsou proto vyřazovány z chovu. Věznit bígla v kotci je doslova nemyslitelné a nepřípustné! Myslím, že by se ozval sám svým štěkáním a kňučením. U bígla si chovatel musí dát pozor na jednu podstatnou věc, kterou je “žravost”, bígl totiž není nikdy najedený a pozře téměř cokoli. Je to opravdu důležité, nejen kvůli obezitě, ale může se stát, že by se bígl “přejedl k smrti” (například granulemi, které se po pozření v žaludku zvětšují a ten nápor nemusí vydržet a jednoduše praskne).

Využití

Jak už jsem zmínil, bígl byl cílevědomým šlechtěním vyšlechtěn ve psa loveckého. Má proto velmi dobrý nos a dodnes se používá k lovu. Nejčastěji si ho pořizují lidé do rodiny a to hlavně kvůli své přátelské a přímo rodinné povaze. Bígla není úplně lehké vycvičit, protože moc neudrží pozornost a není trpělivý, nejraději by oři výcviku stále zkoušel nové věci, což ale nelze…